08 - "Gumový čas je lepší, než silikonová prsa"

Ano tak tohle pořekadlo tady cti, přišlo mi i vtipné do určité chvíle. Z Gili se lodi přesouváme do Padang Bai. Máme odjíždět ve 12:30, tak jsme pěkně vykládaní u přístavu. Začíná pršet. Ok, dáme si kávu a posedíme. 13:30 se jde Vašík zeptat, kde že loď je a přichází s odpovědí možná 10min možná 1h. Tak v tu chvíli, jsem raději pro ta silikonová prsa. Každopádně s lodi odplouváme v 17: 30.

Padang Bai je taková klidná vesnička, víceméně tady chcípl pes, ale je to skvělé místo na potápění. Takže si domlouváme hned na další den ponory. Vyrážíme znovu na Manta point, ale díky noční bouřce je viditelnost menší, ale mantu i přesto vidíme.
Další ponor je driftový (pro nepotápěče: vyskáčete z lodi do proudu, zanoříte se a pak už se jen vezete jako ve výtahu). Máme možnost vidět krásný korálový útes, který je úžasně barevný a je tu živo.

Dnešní ponor je také kolem útesu. Zanořujeme se do 25m a plaveme podél útesu. Guide cinká na láhev a ukazuje na metrovou želvu jak si  to štráduje do kopce. Je nádherná.
Se želvou se tady dá potkat i na šnorchlování, protože tady kdysi dávno zadrželi loď, která je pašovala a všechny je na jednom místě vrátily do moře. Takže se tu přemnožily a prý jsou jich tu mraky. Olihně, chobotnice a barakudy. Nádherně živé moře.
Druhý ponor se jede na jine misto, kde by se meli vyskytovat žraloci. A mame stěsti. Naplouváme pod útes a plavou si tam hned tři asi 1,5 m. V průběhu ponoru, který se díky proudům stává lehce driftovým vidime ještě 3 další, ale už pořádný macany. Cca 3m a pak 2m. Vašík s Vláďou mohutně točí a fotí, tak dáme nějaké foto snad i sem.

07 - Gilli island

Večer před odjezdem na ostrov Gilli na nás čeká malé překvapení ve formě zemětřesení. Je to nepříjemný pocit, když se vám klepe postel. Naštěstí to trvá zhruba 10s, takže nic dramatického, ale když to Vašík dohledával na netu, bylo o stupnici 4,1.
Na Gilli island se jede hlavně proto, že tu maji být krásné, klidné písečné pláže. Klid tu sice je, pláže také, ale už v průvodci nepíší, ze v tom moři plave hrozně moc odpadků. Je to velká škoda, protože ztratíte chuť tam jít. Nicméně místo je to krásné, docela klidné. Nemají tu auta jenom koňská spřežení, kola nebo motorky. Osobně si myslím, ze tu ani nikdo nežije natrvalo, ze je to takový turistický ostrůvek na relax.
Je mi trošku trapně, když musíme nasednout na povoz se dvěma kufry a táhne to takový zubožený koník. A když nasedá Vláďa, tak si skoro myslím, ze to koně zvedne do vzduchu. Ale drží oba.
S Lenkou si na druhy den platíme lekci vaření. Jdeme se učit vařit místní pochutiny, což je neskutečná sranda. Teď sedíme v restauraci na pláži, lije jako z konve a my testujeme druhy kávy. Protože na rozdíl od Brazílie je tu káva luxusní.

06 - Potápění s anděly.

Vsichni jsme natešeni na ponory, takže když slyšime o "Manta pointu", tak je jasné, ze ho musime vidět.
Je to místo, kde se manty čistí. Je tu hodně malých rybiček a oni jim okusuji parazity. Takže tomu mistní říkají čistička.
Pro ty z vás, kdo neví, jak vypadá manta. Je to taková  velká placatá ryba do trojúhelníku. Vypadá stejně jako rejnok, jenže rejnok ma místo ocásku trn, tím je nebezpečný.  Manta nebezpečná neni.
Hned při prvním ponoru máme štěstí. Zhruba ve 12m cinká guide na látev a ukazuje na otevřenou vodu. My odvracíme hlavy od utesu a vydíme tri manty vedle sebe. Kazda ma velikost cca 2-3 m. Spíš připomínají anděly, jak se najednou z ničehonic vynoří a máchaji těmi obrovskými křídly. Je to něco úchvatného, když se na vás řítí takovéto kolosy a když už jsou skoro u vás, tak to stočí nad vaši hlavou. Srdce vám buší a vy máte nutkáni se jich dotknout, protože jsou až tak blízko, ale nesmíte jim narušit slizový obal. Skoro ani nedýcháte, aby vzduchové bubliny mantu nevyděsily. Aby s ní člověk mohl byt co nejdéle.
Při nástupu zpátky na loď Nikolka hlásí, že Eliška blinkala. Jo jo děti jsou radost!!!!
Druhý ponor si rikam, ze jsme meli velké stesti, protoze manta uz se zde zadna nepohybuje. Tak aspoň nahánime rybicky. Pri vystupu musite delat bezpečnostni zastavku 3 min v 5m. Tak tam obkruzujeme utes a v tom!!! Tří metrová manta nad nami. Je nadherna. Jak dopadaji paprsky pod vodu tak je nadherne osvicena. Skoro to vypada, jako by si ona sla prohlizet nas ne my ji. Přeplave nas a zase se otaci, zkouknout, co ji jeste uniklo. Je velika a fakt nas obhliži ze vsech stran. Nejlepsi bezpecnostni zastavka!!!!

Ponor na osobu: 135 USD s obedem

05 - Kam čert nasadí Čecha, tam Čech ugriluje prase!!!

Předchozí den večer u piva nám Made vypráví o místních zvycích, jak pečou čuníka 2x do roka. Á rázem se rodí myšlenka, co kdybychom upekli prase?
Made shání po telefonu naši obět. Odhaduji, že asi hodně smlouvá podle té gestikulace. Každopádně čuník je domluven za 3 000 000 rupií včetně salátů, příloh a pití. Není to krása. Češi na Bali pečou prase. 

Den začíná stěhováním 3/4 našeho týmu. Jdou na lepší hotel

, protože nejsou spokojeni se službami, co se týče dětí. My zůstáváme a jdeme se podívat na lávovou pláž. Černý sopečný písek pokrývá celou pláž a voda má 30°C. Nádhera!!!

Jsou tři hodiny a s čuníkem se může začít. Naštěstí pro mě, je už mrtvý, protože zabití bych nepřežila. Malé selátko váží cca 60kg. Místní kluci ho napíchávají - no řekla bych, že na tyč od dopravního značení, která má na konci navařené "téčko", aby s ní šlo točit. To je jiná liga, tady to jede pěkně postaru, ručně!!! My bílé tváře zatím pomáháme v kuchyni se salátem a strouháme kokos. Kluci popíjí pivo. 

Za čtyři hodiny je čuník hotový a slavnostně ho přinášejí do restaurace, kam se mezitím sjelo pár lidí, které Made (náš kamarád - průvodce) pozval. Šéfkuchař nařezává křupavou kůrčičku a všichni se sbíhají na ochutnání. To je asi místní specialitka. Vypražená kůže se tu dá i sehnat ke koupi, vypadá to jako montážní pěna, ale chuť to má prý dobrou. 

Výhodou je, že Made i jeho bratr umí výborně česky, takže se rozhovory vedou česko-anglicko-balijsky.

04 - Scumpu - Dva rozdílné vodní světy

Dnešní den byl zasvědcený jiným bohům a těmi byli delfini. V očich našich holčicek je to nejkrásnější zvíře, hned po koni a bez koupání s nim se neobejdou z Bali.
Nesdílím tento názor, zvlášť když cena za dvacet minut je
2 000 000, ale zpětné musím uznat, že to tu cenu možná má. Byla to moc pěkná show. Nejdříve musíte dat ruce před sebe a pod rukama vám podplavává delfin. Pak plave břichem nahoru a vy hladite břicho. Prvni oťukani s delfinem skončí a začíná se s odvážnějšími kousky, jako je ježdění za ploutve, pusinkovani, tanec a krmeni z ruky až po zatleskání delfínů o hladinu vody. A to tak, ze přihlížející, který byl ještě suchý už nemá šanci.
My dospělí. Jsme naopak byli velice nadšení z vodopádů Scumpu. Když jsme přijeli na místo, tak strašně lilo. Tak jsme si objednali ochutnávku různých druhů kávy. Od vanilkové až po cibetkovou. A pak přišel na řadu profesionál na smlouváni, ošlehaný Marokem -Vašík. A rázem jsme kupovali kávu o polovinu levněji.
Vodopády jsou v jungli a po dešti je všechno nádherně zelené. Takže mi vůbec nevadí, že je všechno mokré a oslizlé. Ale ta vůně!!!! Cestou k vodopádům nám průvodce Made ukazuje mangustýn, hřebíček, mango, černý pepř a kluci nám dávají ochutnat místní lihovinu Arak, která chutná jak okena.
K vodopádům je poměrně náročnější cesta, hodně schodů dolu, ale zase nic dramatického. Proto mě překvapuje, když Made říká, že sem moc turistů nechodí, protože tam k tomu nejde přijet autem a lidé jsou líní.
Ošem ta příroda a ten výhled na vodopády je fakt okouzlující. A shodli jsme se, že i když už jsme vodopádů viděli vice, tak tyhle jsou opravdu jedni z lepších.

Vstup na delfíny s plaváním: 2 000 000 IDR

Vstup na čumendu: 150 000 IDR

Vstuo na vodopády: 150 000 IDR

Cibetková káva: 110 000 IDR (z původních 200 000- smlouvání)

03 - Chrámy třech bohů.

Nutno přiznat, že časový posun a cesta economy class se na nás hodně podepsala. Ráno se scházíme u snídaně značně pobití. Jedna z našich dvou holčiček je pošramocena asi nejvíce. Stěžuje si na krk a tak máme první dvě oběti klimatizace z letadla, které zůstávají na hotelu. Eliška s maminkou.
Ještě že je na Bali "gumový čas", protoze naše rychlost je zoufalá. Dnešni cesta je jasná. Chrámový komplex Besakih zasvedcený třem bohům. Višna, Šhiva a Brahma.
Obecně vzato balijci maji mnoho bohů, ale tito tři jsou zde nejvíce považovaní. Do chrámu se smí pouze v sarunu. Proto podnikavé balijské ženy nabizeji na parkovišti před chrámem tyto šatky. Naprosto jednoznačně se vyplati smlouvat. Naše první cena byla 250 tisic rupií. A nakonec za velice dramatického smlouváni počínajici odchodem z krámu až po nasednuti do auta, kdy za vami celou cestu jdou, jsme se dostali  na krásných 35 tis za kus. A pak, že to nepujde.
Cestu k chrámu lemuji dalši prodejci, krámky s jidlem a rozhodne se musi všude smlouvat. Ale ochutnali jsme chlebovnik, kokos, kukuřici. Našeho měkosrdcého kamaráda Ježu obstoupily malinkaté holčičky a samozřejmě podlehl a nechal se přemluvit na koupi pohlednic, což mělo za následek to, že pak koupil asi další tři, aby to ostatním nebylo líto. Je to dobrák.
To mi škrti lakomí, šlapali jsme dál.
Besakih je největší chramový komplex a rozprostírá se pod  sopkou na rozlehlych terasách. Takže Vlaďovo úhlavní nepřítel SCHODY byl vsudypřítomný.  I vzal to statecně a musim ho moc pochválit, protože mi nahoře udělal i tlustého buddhu. A podobnost je zarážející. Posuďte sami.
Kterému z bohů je chrám zasvědcen se pozná podle barvy látky na deštniku. Pro boha Brahmu je určujicí barva červená. Představuje element ohně. Pro boha Shivu je barva bila. Byvá znázorňován nejvýše se dvěma destniky bilým a zlutým - představuje vitr. A posledním bohem je Višna, pro ktereho je tipická barva modrá a element vody.
Chrámy jsou překrasně vyřezávané a zdobené ruznymi sochami. Takže určitě stojí za to vidět.
Za zmínku stoji i cesta na chrámové místo, protože je lemovaná překrásnými rýžovými poli.
Vstupenka: 100 000 rupii
Jidlo pro 4 lidi (polevka s ryzi) : 300 000 rupii (to nás natáhli)
Pohledy Vlaďu vyšly na 20 000
Jídlo na hotelu: 40 000 /os
Cena za noc v hotelu s bazénem: 250 000/pokoj se snidani
WC: 5000
Šatek: 35 000 z puvodnich 250 000!!!!

02 - Plebejci vz. šlechta

Zodpovědný přístup k dodávání informací, nás vede k tomu, napsat článek "Plebejci vz. šlechta". Obětovali jsme jednoho člena teamu a jedno dítě. Ano musíme jim vzdát hold, neboť zakoušeli neskutečné útrapy. A jak tedy trpí člověk letící první třídou?

Opomenu fakt, že předběhnou čekající davy a jdou samostatným vchodem do letadla.
No co si budeme povídat. Začíná to u naprosto nechutně zvráceného prostoru. Chudáci lidi! Oni si tam mohou i lehnout a považte! Do vodorovné polohy! Což má za následek to, že vnímají více změny polohy letadla a po přistání se jim všechno houpá.
Naprosto zvrhlá je květina čerstvé orchidee. Která může ohrožovat na životě potencionálního alergika.
Za řeč nestojí ani kultura stolování a podávání jidla. Zatímco třída economy dostává jídlo na skládací stoleček v naprosto úhledně ekonomicky volené plastové krabičce. První třída je nucena jíst jídlo z ohřátých talířů. Naprosto nedbalým způsobem nandané. Riziko spálení se a narušení estetického cítění!
Opomíjím fakt, že jsou obtěžováni neustálými otázkami k jejich potřebě, jestli je dostatečně naplněna. Podporováni ke každé odpovědi sklenkou šampaňského. Což ve slabších jedincích může probudit sklony k alkoholismu.
To člen economy class si musi své piti zasloužit. Je vybičován mnoha okolnostmi. Otlačená kolena ho motivují k častým navštěvám WC a krátkým procházkám mezi ostatními spolucestujicími. Kde se díky tlaku boků v uličce muže lehce seznámit. Neodbytný pohled slečny stewardky na otázku po svačině, která je psaná i v jídelním lístku. Získáváme informaci, že na ní nemáme nárok. Sklopíme oči a poděkujeme. Je hodná, učí nás skromnosti a odříkání. Líbí se mi, že máme velikost WC tak akorát se tam otočit a vykonat potřebu. První třída s 2x3m si může oplachovat obličej!!! Což třída economy zásadně odmítá, neboť díky zajímavému systému pouštění vody - máčknutí= ciknuti.  Jsme trénováni hbitosti a postřehu a to nám může v budoucnu zachránit život!
Součástí letenky první třídy jsou i v časech mezipřestupu k dispozici jakési soukromé salónky, kde si mohou ti nervově pocuchaní jedinci dát sprchu a v klidu se prospat před dalšími útrapami. Kdežto člověk z economy class je podněcován zkoumat technické řešení a umístění laviček, pro dohnání spánkového deficitu. Tím pádem rozvíjí vynalézavost a strategii v sobě.
Na závěr musím poznamenat, že se mi líbí, že takto rozmařilí jedinci jsou letuškami chranění a průnik těchto lidi do třídy economy je nemožný.