15 - Vysněný surf

Po náročné jízdě Vašík dostává horečku, tak ho chladím v bazénu a je opíchán jehlami. Moc se mi nezdá, že by měl jit surfovat, ale má svojí hlavu a jeli jsme sem jen kvůli surfu, tak to jde zkusit aspoň na chvíli.
Jsem nadšená, jak mu to i přes horečku, jde dobře. On asi opravdu jezdí na surf a né za holkama, když má své sólo výjezdy.
Po surfu jdeme na masáž. Překvapuje mě, jak je tu levno, protože jídlo i s obědem pro dvě osoby se pohybuje kolem 80.000 IDR. Masáž probíhá v takovém kamrlíku, ale celkem to jde. U nás by to za ty peníze nikdo lépe neudělal.
(40 000IDR)
Večer začíná pršet, stejně jdeme spát, protože nás brzy ráno čeká cesta zpátky k naší skupině.
Probouzíme se na budíka, je šest hodin a my sedáme na skútr, abychom se vyhli zácpě a velkému provozu. Mapu máme nastudovanou, ale v reálu všechno vypadá jinak. Takže po chvíli bloudíme a vjedeme do jednosměrky. Koukáme do mobilu a když zvedneme hlavu, tak u nás stojí policajt. Začnu se debilně usmívat, Vašík je pohotovější. Vrazí mu do ruky mobil a chce vědět, kde jsme. Policista je z nás evidentně na větvi a ukazuje nám, že máme jet za nim. A tak vyjíždíme z Kuty s policejní eskortou. Tady je nutno podotknout, že pokud se tu někdo chce pohybovat na skútru, měl by mít mezinárodní řidičský průkaz. Evropany hodně kontrolují.
K naší druhé partě se přidáváme v deset, takže stíháme ještě ponor ve 13: 00 k vraku, jak jsem prve nebyla.
Loď je perfektní. Původně přepravní loď, která je tam záměně potopená a nejhlubší místo je 35m. Zpátky plaveme proti proudu a to už je fakt makačka.
Večeře a jdeme balit zavazadla. Zítra nás čeká odlet.

14 - Kuta

Pujčit si motorku do Kuty a jet si zasurfovat by nás nenapadlo, kdybychom nepoznali Alču. Moc fajn češku, která Kutu vychválila a nabídla nám, že můžeme jet s ní.

Půjčení skůstru stojí 50 000 IDR na den, což je super cena.
Náš černý mazel je Honda Pario a jede velmi slušně. Hasíme to i 100km rychlostí po jejich dálnici. Ta odpovídá spíše naší rychlostní silnici.
Jak už jsem psala, jezdí se tu vlevo, ale celkem rychle si na to zvyknete. Na skůtru tu jezdí 80% populace. Takže na silnici je to mazec. Když se jede do křižovatky, zatáčky či předjíždíte, tak se tu troubí. Na červené se všechny motorky rvou dopředu,  když padne zelená maji za sebou všechny auta. Takže se mi skoro zdá, že je auto jen o malinko rychlejší, protože jsou tu hodně serpentiny a zácpy a auto stejně rychleji nejede.
Zkratka dojíždíme z Kubu do Kuty za krásné 4 hodiny. Černí jako čuníci od smogu a záda o sobě dávají vědět. 110 km se na nás podepisuje. V Kutě se Alča odpojuje a my pokračujeme dál sami, což má za následek, že začínáme bloudit.  Dobloudíme do super hostelu s bazénem a za výbornou cenu 150 000 IDR. Odhazujeme helmy, nahazujeme ibalgin a jdeme si sednou na pláž.
Pláž je naprosto luxusni a dáváme si pivo značky Bintang. A koukame na západ slunce. Na cestě zpátky procházíme uličkami s různými cetkami a oblečením. Líbí se mi tam soška dřevěného buddhy. Vašík se ptá na cenu a začíná obvyklá debata a smlouvání o ceně. Buddha jde s námi domů za 250 000kč. Jupí.

13 - potápění na Kubu

Relax Bali je naše další cílová stanice. Ubytování krapet sražší, ale domluvili jsme se, ze se druhý den odpojíme a pojedeme na Cutu si zasurfovat. Tudíž pro mě a Vášu cena nebude tak hrozivá.
Ráno se chystají všichni na ponor, tedy kromě mě, protože se ve mě probouzí čínské svědomí, ze jsem na to skoro nešáhla a tak se učím.
Musím se přiznat, ze mi to zpětně bylo trochu líto, protože všichni přišli hodně nadšení, jelikož se jednalo o ponor ve vraku. 
Tak příště.
Odpoledne si půjčujeme skůtry a jedeme se podívat do Amedu. Máme tam už známého a slíbili jsme mu, že ho navštívíme. Cesta je zajímavá, protože se tu jezdí vlevo.  Vášovi to problém nedělá. Pravda když jsme vyjeli z resortu, tak se řadil doprava, ale hned mu to došlo.
Cestou zpátky jsme trochu bloudili, Amed je vysoko v horách a my se vracíme už za tmy, tak se tváří všechno trochu jinak. Odbočku do Relaxu sice trefujeme napotretí, ale přece. 

12 - Ubud a cesta do Tulambenu.

Na Ubud jsme si vyhradili pouze jednu noc a musim konstatovat, že nás to všechny moc mrzi. Ubud je nádherná umělecká dílna. Najdete tu naprosto vše.
Máme zde domluvenou hodinu vaření s místní paní kuchařkou. Vašíkovi píše, že se setkáme pod banánovníkem. Nikdo z nás netuší, jak vypadá banánovník, což jí asi došlo a v zápětí přichází další sms, že je to ten největší strom u marketu. To je lepší, scházíme se a jdeme nakoupit jidlo potřebné k vaření.
Tržnice je naprosto úžasná. Je to jako z pohádky Aladinova lampa. Taková ta pravá, syrová, zaplivaná tržnice, kde se v uličkách snadno ztratíš. Po všem lezou mouchy tu a tam nějakej šváb a ve stoce bublá voda. Pobíhají tu opelíchaní psi. Je to tu tak krásné, miluju tyhle místa. Musím se sem vrátit.
Vaříme celkem tři jídla. Začínáme v 11:00 a konec je v 16:00, takže pravá poctivá balijská kuchyně.
Pŕicházíme na hotel celí uvaření. Stůjte u plotny v 30 stupních!?
Večer už máme domluvený transport na resort pro potápěče v části Tulamben. Přijíždíme značně unavení  a za tmy.

11 - Ubud

Jsem naprosto uchvacená z tohoto místa. Malé městečko s příjemnou atmosférou nabízí nádherné rukodělné skvosty. A lidé jsou tu úžasně milí.

10 - Kohoutí serenáda.

ČÍM JE PRO MĚ BALI CHARAKTERISTICKÉ?
Jednoznačně vůní vonných tyčinek, všudypřítomnými obětinami bohům, smlouváním a v neposlední řadě, možná i v první to jsou kohouti.
Každé ráno kolem 4 hodiny ranní začne jeden kokrhat a tím se spustí lavina kohoutího kokrhání v různých výškách a různých frekvencích. Na Bali jsou oblíbené kohoutí zápasy a každý vesničan v Padang Bai vlastní minimalně čtyři.  Kohoutí zápasy tu probíhají soukromě a každý kohout, ktery prohraje, tak je zaživa oškubán a jsou mu zaživa useknuty nohy a pak je teprve podříznut. Takze hnus.
Zapomněla jsem zmínit náš dobrodružný zážitek, když jsme se přesouvali z Chili do Padang Bai, tak jsme se ubytovali a já se šla vysprchovat. Prosim Vašíka, aby mi vyndal z krosny ručník. "Tys z ní něco vyndavala?", ptá se?  Jdu se podivat a záhy zjišťujeme, že máme úplně jinou krosnu a naše i s pasama je fuč. Vašík ji popadne a běží k přístavu. Nastěstí cestou potkavá dvě úplně stejně vypleskané holky a drží naší krosnu. Já to sleduji z terasy. Vidím Vášu, jak se objímá s nějakou holčinou, obklopen mistními chlapiky. Ok krosna se našla. Pak vidím mohutnou gestikulaci mezi Vašikem a místňákama. Váša mě zmerčí na terase a křičí na mě ať jdu za nimi. Vypadá to trochu dramaticky, tak popadnu peníze a běžím bosá na hlavní třídu.
Holky prošvihly navazující spoj do dalšího místa a místňáci je chtěji svézt akorát za hříšné peníze. Tak Vasa jako správný gentleman dojednává cenu. Musím říci, ze vyjednavani s nima je dost na krev, hrozí i s policii. Ale můj neohrozeny manžel se nedá. Padá cena 200 000 a my holkam přispíváme polovinu, což nám přijde fér. Drama ukončeno, ale na náladě nám to moc nepřidá.
Obecně je nutno zmínit, že se tu musí dost smlouvat a to od kupovani vody až po ubytovaní v hotelu.
Dneska se přesouváme do města kultury Ubudu. Tak jsem zvědavá na další dobrodružství.

09 - Bílá písečná pláž.

Jojo presně ta, je na konci vesnice, trochu do kopce a pak z kopce a jste tam. Tak přesně takto zněla slova čechů, které jsme potkali. Trochu do kopce znamená krpál jako blázen, pak krpál dolů. A pak přijdete na pláž, kde jsou velké vlny cca 3m. Dodávám foto.

Po predešlých ponorech, kdy jsme každý večer odpadli jak mimina, si dneska bereme Nitrox.
Ponory jsou dneska na úplně jiné lokalitě. Moře nám přeje a honíme mořské koníky, perutíny, želvy. Krasný ponor s úžasným instruktorem Regem. Místní chlapík, co se potápí už 25 let. Po prvním ponoru vylézá z vody a má v láhvi 170 bar (z 200). My ostatní cca 30-60 bar. Takže jsme si ho interně pojmenovali "Žábra".
Mě trochu pobolívá hlava, a tak druhý ponor vynechávám. Zato mě kluci poradí jít na masáž. A musím uznat je to pecka!!!! pecka!!!! pecka!!!!
Přijdete dostanete vodu, kterou si zamichate citronovou trávou. Z lednice vytaženým ručníkem si otřete obličej. Svlečete se do spodniho prádla a euforie začíná. Nejdřive promasiruje jednu nohu, pak druhou  a jde se na ruce,zada. Otocka na zada, znovu nohy, ruce. Pak masaz sije a hlavy. Kdyz jsem se ji svěřila, že mě boli hlava, tak jsem dostala solo reflexni masaz nohou.
Cena za tuhle nadheru: 200 tis (cca 400kč)

Ještě jedna info. Ten největší člen našeho týmu měl narozky, tak jsme mu darovali dort.