čtvrtek 18. února 2016

10 - Kohoutí serenáda.

ČÍM JE PRO MĚ BALI CHARAKTERISTICKÉ?
Jednoznačně vůní vonných tyčinek, všudypřítomnými obětinami bohům, smlouváním a v neposlední řadě, možná i v první to jsou kohouti.
Každé ráno kolem 4 hodiny ranní začne jeden kokrhat a tím se spustí lavina kohoutího kokrhání v různých výškách a různých frekvencích. Na Bali jsou oblíbené kohoutí zápasy a každý vesničan v Padang Bai vlastní minimalně čtyři.  Kohoutí zápasy tu probíhají soukromě a každý kohout, ktery prohraje, tak je zaživa oškubán a jsou mu zaživa useknuty nohy a pak je teprve podříznut. Takze hnus.
Zapomněla jsem zmínit náš dobrodružný zážitek, když jsme se přesouvali z Chili do Padang Bai, tak jsme se ubytovali a já se šla vysprchovat. Prosim Vašíka, aby mi vyndal z krosny ručník. "Tys z ní něco vyndavala?", ptá se?  Jdu se podivat a záhy zjišťujeme, že máme úplně jinou krosnu a naše i s pasama je fuč. Vašík ji popadne a běží k přístavu. Nastěstí cestou potkavá dvě úplně stejně vypleskané holky a drží naší krosnu. Já to sleduji z terasy. Vidím Vášu, jak se objímá s nějakou holčinou, obklopen mistními chlapiky. Ok krosna se našla. Pak vidím mohutnou gestikulaci mezi Vašikem a místňákama. Váša mě zmerčí na terase a křičí na mě ať jdu za nimi. Vypadá to trochu dramaticky, tak popadnu peníze a běžím bosá na hlavní třídu.
Holky prošvihly navazující spoj do dalšího místa a místňáci je chtěji svézt akorát za hříšné peníze. Tak Vasa jako správný gentleman dojednává cenu. Musím říci, ze vyjednavani s nima je dost na krev, hrozí i s policii. Ale můj neohrozeny manžel se nedá. Padá cena 200 000 a my holkam přispíváme polovinu, což nám přijde fér. Drama ukončeno, ale na náladě nám to moc nepřidá.
Obecně je nutno zmínit, že se tu musí dost smlouvat a to od kupovani vody až po ubytovaní v hotelu.
Dneska se přesouváme do města kultury Ubudu. Tak jsem zvědavá na další dobrodružství.

Žádné komentáře:

Okomentovat